Podporují nás:

O víkendu 4. – 6. února proběhla v našem hlavním městě kulturní akce známá pod názvem Ledová Praha, ta nabízí díky množství spolupracujících institucí možnost po dobu tří dní poznávat její historii i současnost a celkově užívat její atmosféru. Letošní 11. ročník, který pořádal Pionýr a Nadace Dětem 3. tisíciletí, se povedl také díky krásnému počasí, které nám přálo.

Velmi brzy ráno v pátek jsme nasedli na autobus směr Praha. Byly to poslední hodiny klidu před bouří – bouří poznání, historie a zábavy. Po příjezdu a ubytování jsme se vydali do prvního muzea na seznamu – Muzeum hl. města Prahy, kde probíhá výstava "Čtyřlístek". Většina z nás starších četla příběhy o této čtyřce a tak jsme zavzpomínali na dětské časy. Odpoledne jsme se vydali na prohlídku Valdštejnského paláce, sídla Senátu Parlamentu ČR. Zde jsme zažili asi nejzábavnější chvilky při procházení detektorem kovu. Děvčata se nám strachovala, že budou pískat kvůli rovnátkům. Naštěstí prošli všichni a my jsme se mohli pokochat opravdu skvostnou výzdobou. Před odchodem jsme ještě zhlédli sbírku darů věnovaných Senátu a krátký film o činnosti Senátu, který byl poučný a vyprávěn zajímavou formou. Další naší tradiční zastávkou bylo Staroměstské náměstí a podívaná na orloj. Poté jsme nabrali směr Kongresové centrum na koncert Děti dětem, kde byli hlavními hosty Maxim Turbulenc. Vytancovaní a s podpisy jsme se večer vydali do školy na Pankráci, kde jsme přebývali, a šli spinkat.

V sobotu ráno na nás čekal Rožmberský palác na Pražském hradě, kde probíhá výstava Rok Růže. Ta je věnovaná právě rodu Rožmberků a jeho významným členům. Ačkoli výstava nebyla nikterak rozsáhlá, díky své interaktivitě v nás zanechala cenné poznatky. Cestou na další bod seznamu jsme se zastavili u Chrámu sv. Víta a naše nejmladší účastnice se porozhlédli uvnitř. Ovšem místo, které nás zcela oslnilo, byla Loretánská pokladnice s diamantovou monstrancí. Dokonce jsme si na Loretě vyslechli i zvonkohru. A pak – hurá na Petřín. Nejdřív jsme se šli "ztratit" do zrcadlového bludiště a následně ti statečnější zdolali rozhlednu, což byl nejnáročnější okamžik celé akce, ale stál za to. Počasí nám přálo a výhled byl vskutku ohromující. Po pozdním obědě jsme si zasloužili chvilku klidu, a tak jsme se vydali do paláce Flóra, kde jsme zašli do kina a měli rozchod. Potom nás čekala jen cesta zpátky do školy.

Neděle, den odjezdu, začala též brzy. Uklidit, zabalit a připravit na cestu ale netrvalo dlouho. V deset hodin jsme již procházeli dveřmi do Národního muzea. Osobně jsem byla unesena výstavou – Staré pověsti české, a řekla bych, že nejenom já. Bohužel čas odjezdu se neúprosně blížil. Zbývalo jen vyzvednout oběd na cestu a přesunout se na vlakové nádraží. Cestou zpět většina z nás odpočívala. Byl to náročný, ale úžasný víkend.