Podporují nás:

Je sobota okolo půl druhé, a na autobusovém nádraží v Sokolově se schází březovští pionýři, aby poslední jízdou tohoto roku uzavřeli řeku Ohři. Počasí nám přeje, přebíráme pět kánoí, pádla, barely, vesty a začíná instruktáž. Před spuštěním plavidel na vodu uděláme ještě společné foto a vyrážíme směr Loket.

Na palubách vládne veselá nálada, proplouváme lítě tekoucí vodou lemovanou stromy, na kterých je znát, že už dávno není léto. Soulodíme a užíváme si té pravé vodácké pohody.

Hukot vody nám připomene, že se blížíme k jezu u Královského Poříčí. Zadáci vykládají háčky na břehu a sami sjíždějí jez. Po několika kilometrech už pohodovou atmosféru, bez jediné koupačky nevydrží Bocky s Jančou, a za požití svých pádel se navzájem totálně zmáchají.

Na závěr naší cesty dorážíme k protrženému jezu u Lokte … jedinému místu, kde by se někdo z nás mohl cvaknout. A i ten celá parta bez problémů sjíždí. Jelikož dvěma posádkám to ještě není málo, tak nacvičují v proudu pod jezem pokročilejší techniky … traverzování a zavěšování.

Po čtvrté hodině dorážíme k loketskému amfiteátru, kde předáváme lodě. Bockymu a Waltříkovi je moc horko, takže se rozhodují, že si půjdou ještě zaplavat do řeky.

Rovnou ze zavírání Ohře se přesunujeme do naší klubovny. Probíráme zážitky, prohlížejí se fotky, hrajeme oblíbenou hru Kostka rallye, a pak se na dlouho zasekneme u nové deskové hry.

Během nedělního dopoledne odjíždí většina do svých domovů. Jen čtyři nejvytrvalejší se rozhodují vydat se s báglem plným horolezeckého vybavení na horu Krudum … ale to už patří do jiného vyprávění.